BĚLÁ NAD RADBUZOU A OKOLÍ : "PATTONOVI DUCHOVÉ" - O MIMOŘÁDNÉ VOJENSKÉ AKCI ZA 2.SVĚTOVÉ VÁLKY

"Pattonovi duchové" - o mimořádné vojenské akci za 2.světové války

TOUJOURS PRET !  ALWAYS READY !

VŽDY PŘIPRAVEN !

Heslo, které bylo možno před více než šedesáti lety spatřit na rukávech uniforem amerických kavaleristů. Jednalo se o vojáky 2. jezdecké skupiny, kteří zde koncem dubna a na počátku května roku pětačtyřicátého plnili rozkaz, vydaný jejich velitelem. Byla to zcela ojedinělá a mimořádná akce v historii jejich činnosti na evropském bojišti. Spočívala v osvobození uvězněných válečných zajatců a zároveň i v záchraně několika stovek ušlechtilých koní. Proto v duchu uvedeného motta – vždy připraven – byli pro tuto akci  skvěle vycvičeni. Ve svých srdcích ho nesli  svobodník  Raymond E. Manz a technik 5. třídy Owen W. Sutton, jejichž jména jsou na věčnou památku uvedena na nově odhaleném památníku padlým v  Bělé nad Radbuzou. Byli připraveni jak k  boji, tak i k tomu, že položí svůj život za svobodu porobených národů a osvobození Evropy od fašistického nepřítele. Místo, kde závěrečná část kréda byla pro ně beze zbytku naplněna leží nedaleko odtud. Stalo se to na lesní cestě, směřující po zelené turistické značce na Karlovu Huť, Valdorf a Pleš k hraničnímu přechodu do Bavorska. Pro oba vojáky se osudná pětihodinová bitva odehrála 30. dubna 1945 na okraji dnes již zaniklé obce Rosendorf (Růžov). Při této akci byl zabit svobodník Manz a druhého dne zemřel v nemocnici na následky těžkých zranění i technik 5. třídy Sutton. Dle přání rodiny byly po skončení války pozůstatky obou padlých amerických vojáků převezeny do jejich rodných míst a důstojně uloženy na hřbitovech v Toledu v Ohio a v Kinstonu v Norh Carolina v USA. 28. dubna roku 2006 byla v místech, kde se bitva skutečně odehrála odhalena pamětní deska. Je umístěna na základových rozvalinách původního hospodářského stavení. Bližší podrobnosti vám poskytne text na informační tabuli poblíž památníku.

Co přivedlo americké kavaleristy do těchto míst v  posledních dnech dubna a počátkem května 1945?

2. jezdecká skupina pod velením plukovníka Charlese H. Reeda byla v popisovaném údobí součástí XII. sboru, 3. americké armády generála Pattona. Sestávala z 2. a 42. jezdecké průzkumné squadrony. Velením sboru byla motivována k vykrývání levého křídla sborových jednotek při dalším postupu přes pohraniční hory dále do vnitrozemí našeho státu. Ještě dříve než byl tento postup zahájen, dostala se do rukou velitele kavaleristů zcela náhodná zpráva. Nedaleko za hraničními hvozdy v okolí Hostouně a Bělé nad Radbuzou byli internováni angličtí, američtí, francouzští a polští váleční zajatci. Okamžitě vznikl plán na jejich osvobození a přesun za hranice.Úkol však nebyl jednoduchou záležitostí. Mezi hranicí a Bělou mapovaly postup amerických jednotek podél hranice i německé divize SS v pásmu bývalých Sudet. Prvotní úmysl kavaleristů podpořila ještě další zpráva o zde deponovaných koních, kterou v úloze parlamentáře sdělil plk. Reedovi – zanícenému milovníku koní – německý armádní veterinář z Hostouně. Jednalo se asi o 650 koní – 250 lipicánů  císařské jezdecké akademie z Hofburgu ve Vídni, hřebce jugoslávského krále Petara a nacistického ministra zahraničí Ribbentropa. Dále zde byli koně plemene kabardinského, arabského a donského vč. dvou anglických plnokrevníků.  O realizaci konkrétní akce  bylo  definitivně  rozhodnuto, když  byla  prostřednictvím  německého parlamentáře učiněna dohoda s hostouňským velením Wehrmachtu.

Stanovila vytvoření tzv. neútočného pásma v  okolí Hostouně, vyklizení jednotek Wehrmachtu z tohoto prostoru a převedení kavaleristů mimo Němci zaminovaná území. Dne 28. dubna 1945 – pod krycím názvem Stewart – byla tímto úkolem pověřena 42. jezdecká průzkumná squadrona  a  konkrétně její oddíl „A“. Ten byl ještě dále doplněn o četu lehkých tanků M5 nebo M24  z roty „F“ a četu samohybných houfnic M8  z oddílu  „E“.  Boční zajištění prováděly oddíly „B“ a „C“. Vlastní průběh akce při zajištění a převedení koní za hranice republiky dostal krycí název „Operace Kovboj“. I v tomto případě převzal  hlavní  roli oddíl „A“. Průnik do Bělé,  Hostouně i přilehlých obcí a  zajištění  všech deponovaných koní byl úspěšně proveden a koně získali nové ošetřovatele. Protiútok německých jednotek SS dne 30.4.1945 v  Rosendorfu měl za následek smrt Raymonda Manze a Owena Suttona i další raněné. Přes onu tragickou událost zůstali kavaleristé až do konce války nadále „ošetřovateli“ těchto koní. Samotný transport koní za hranice započal dnem 12. května 1945, a to až po konečné kapitulaci a ukončení všech bojových akcí. Nejprve směřoval do Schwarzenbergu v Bavorsku, potom ve dvou etapách od 18. do 25. května do Sankt Martin u Neustadtu, odkud bylo 215 koní vráceno zpět do Rakouska. Zbývající byli prohlášeni za válečnou kořist a z italského přístavu Janov převezeni lodí do Spojených států. Teprve 20. září se část opět vrátila zpět. 250 koní převzal vojenský veterinář mjr. Babarin, tažní a plnokrevníci zůstali české správě a část lipicánů se vrátila do slovinské Lipice.

Slavní „Pattonovi duchové“ - jejichž počátky sahají až do roku 1836 – opouštějí naši vlast při výměně prvosledových jednotek. Připomeňme si jen, že po vylodění na pláži Utah 19. června 1944 byli ihned začleněni do Pattonovy 3. americké armády. V bojích na území celé západní Evropy své tažení v druhé světové válce ukončili u nás v  bývalé Československé republice. Nepobyli zde dlouho, protože již v období od 15. do 17. května 1945 odcházejí. Jejich nová dislokace však nebyla daleko. Přemístili se pouze na druhou stranu hranice do prostoru bavorského Kőtztingu. Pohraniční pásmo, které střežili, se postupně rozšířilo až po Grafenau. A tak je bylo možno spatřit v Chamu, Regenu i v dalších bavorských příhraničních obcích. Postupně dochází i k jejich organizační přeměně na 2. policejní pluk a následně na 2. obrněný jezdecký pluk. V roce 1955 se na krátkou dobu vrací zpět do USA do Fort Meade v  Marylandu. Netrvá to ani tři roky a opět se stává teritoriem jejich působnosti Německo. Velitelství je dislokováno v  Norimberku a jednotka znovu přebírá úkol při střežení hranice. V součinnosti s německou pohraniční policií  se jednalo o úsek  v  délce 731 km se státy za „železnou oponou“ tj. východním Německem a ČSR. Zbouráním „železné opony“ a otevřením hranic východním směrem pozbývá jejich specifická vojenská odbornost v Německu opodstatnění. Jsou proto v dalších letech pověřováni jinými úkoly mimo Evropu. V roce 2006 je opět z USA postupně realizován přesun kavalerie do Bavorska. V době, kdy v  Bělé odhalujeme památník dvěma hrdinům této jednotky, má být redislokace ukončena a jednotka v Německu slavnostně přivítána. Hlavní velitelství bude nedaleko za hranicemi ve Vilsecku. Jak řekl bělský starosta Ing.Libor Picka – „může z toho vzniknout i nové partnerství s tímto městem a návazně i s velitelstvím kavaleristů“ -. Nabízí se tak i reálná domněnka, že snad při příštím vzpomínkovém pietním aktu „Pattonovy duchy“ znovu přivítáme mezi sebou. Pak je docela možné, že mezi některými z vojáků bude možno spatřit syny či vnuky těch hrdinů, kteří zde v roce 1945 bojovali za naši svobodu.

O vybudování památníku se zasloužili – Město Bělá nad Radbuzou, starosta města Ing.Libor Picka, Patrick Biddy zástupce asociace 2. kavalerie z USA, za  Military Car Club Plzeň Rudolf Bayer, G. Jerry Toole, Richard Praus, Jan Salzmann a redaktor Domažlického deníku Bohemia Václav Tauer.

 Mapa postupu 2. kavalerie americké armády 1945  

 Legenda k mapce 

 

Text: www.sumavanet.cz/bela